...

Chtěla bych upozornit, že články zde zveřejněné, které nejsou psány tím rádoby "ručním" písmem, jsou z mého bývalého blogu a jsou relativně "staré".

sobota 26. listopadu 2011

Ota Pavel: Zlatí úhoři

Pár let po válce jsem zatoužil jít aspoň jednou s Karlem Proškem na ryby a tak jsme se s nejmladším synem Otou vydali na Bránov. Ta noc byla na lov úhořů špatná, ale nám na tom nezáleželo a k dovršení onoho krásného večera jsme přeci jen jednoho chytli.
,,A to jsem byl já," pravil úhoř. ,,Je pravda, že jsem byl tehdy pěkně naštvanej, no kdo by taky nebyl, když vás věšej na lípy a vy chcete bejt ve vodě, ale já už jim to dávno odpustil! Tuhle knížku jsem taky četl a rozhodl jsem se, že vám o ní něco řeknu. Měli by si jí přečíst ti, kteří rádi rybaří, protože se toho hodně dozví o rybách hlavně jak je lovit... teda to vlastně ne! Nic takového tam není!
No dobrá, tak je. Ale přece byste nás nešli chytat! Na rybářích mi vždycky vadilo, jak si s rybkami hrají a pak je usmažej nebo co se to s rybama dělá. Rozumím tomu, když je to za války, to máme málo jídla i my a to jsme jen maličký ryby, ale jindy? Vím, ulovit velkou rybu je jako získat trofej, jako když doplujeme z řeky do moře a nebo z moře zpět do řeky... ale když jsi představím, že bych byl na jejich místě, nedokázal bych sníst tu rybu."
Povzdechl jsem si. Raději vám ani nebudu říkat, kolik ryb jsem ulovil a co byli zač, protože bych asi úhoře trochu urazil a navíc se to všechno dočtete v synově knize.
Velkou část života jsme prožili za války. Hned na jejím začátku mi sebrali buštěhradský rybník, pak poslali mé starší syny do koncentráku a chvíli před Vánoci tam poslali i mě. Je skoro zázrak, že jsme válku všichni přežili. Ota sice zůstal smaminkou doma, ale ani on to neměl jednoduché. Byl jediným mužem v domě a tak musel zastat mnoho práce. Tajně chodil na ryby ke starému rybníku, ale jednou ho tam chytili dva neznámí muži. On utíkal a utíkal a náhle se ped ním vynořil pan Záruba- to byl tehdy totiž porybný- a řekl mu jen: ,,Křič!" Tehdy ho tak zachránil a ještě mu poradil, kam má chodit na ryby. Říkám si, že vlastně aspoň něco nám válka přináší dobrého: Lidé stojí více při sobě, více si pomáhají.
,,S tím nemohu než souhlasit. Já tedy válku nikdy nezažil, ale z vyprávění starších úhořů o ní mnoho vím. Avšak přeci jen na vás mám jeden dotaz. Říkáte, že když roste hodně hub, bude válka. Teď mi ale vysvětlete: Jak to poznají úhoři?"

Žádné komentáře:

Okomentovat