Ačkoliv mám umění ráda, na tuto výstavu se mi ani moc nechtělo. Avšak byla jsem příjemně překvapena, neboť obrazy zde byly vskutku krásné. Nejvíce mne snad oslovil obraz Pro pérečko. Mnoho obrazů bylo v tmavších, matnějších, smutnějších barvách, ale tento obraz nikoliv. Celý byl projasněný, radostný a snad byl i veselejší, nežli malby z poutí, protože na nich je ono štěstí spojeno s určitou dobou, je svým způsobem "vynucené" okolnostmi a ne všichni lidé jsou zrovna skutečně šťastní, kdežto z tohoto obrazu mám pocit, že jak dívka vázající květinu, tak chlapec, kterému ji podává, mají ze života radost.
Obdivuji, jak pan Úprka realisticky zachytil tváře lidí. I kdybyste totiž neviděli celý obraz, neznali jeho název, věděli byste, jak se asi člověk na obrázku cítí.
Je mi velmi sympatické, jaké téma si pro své malby vybral. Mnoho umělců spíš malovalo lidi vznešené, urozené, známé. On však nikoliv. Vybral si vesnické obyvatelstvo, to, které možná mnozí považovali za horší. Ukázal ostatním krásu tohoto života, kouzlo slováckých tradic. Dokázal, že i v tom nejnuznějším člověku je mnoho hezkého, že krásně se dá zachytit i třeba žebrák(to dokazuje další z mých oblíbených obrazů Žebrák).
Zaujaly mne též jeho náčrty k jednomu z nejznámějších obrazů Jízda králů. Téměř prázdný papír s několika čarami mu posloužili jako takový "předobraz" jeho konečného výtvoru. Já jen stěží dokázala rozeznat stromy a pan Joža Úprka v tom dokázal spatřit celý obraz.
Někdy si musíte stoupnout trochu do větší vzdálenosti od malby, aby jste rozpoznali, co na ní je. Platí to zvláště u některých krajinek, jelikož když u nich stojíte moc blízko, tak vidíte jen barevné fleky, když ale trochu poodstoupíte, spatříte kopce, louky, lesy a pole. Je pro mne záhadou, jak dokázal toto namalovat, jelikož při malovaní nemohl být tak daleko od obrazu.
Já byla z výstavy nadšená a pokud by měl někdo zájem, doporučuji ji navštívit.
Národní galerie Praha (Valdštejnská jízdárna)
Zaujímavé:) Ďakujem, že si hlasovala:))
OdpovědětVymazat