Pomoc, hoří!

Tak nás to učila učitelka. Že prý, když nás někdo napadne, nemáme křičet pomoc, někdo mě napadl, ale pomoc hoří. Člověka se lidi bojí, ale na oheň, že se jdou kouknout. A mě sice nikdo nenapadl, ale přesto...

Tak tedy začneme pěkně od začátku. Nikdy jsem nebyla děvče moc průbojné a dravé. A tak jsem byla ráda, když se se mnou v první třídě začaly kamarádit dvě "moc milé" dívky. Pokračovalo to takovým tím stylem, jako je závírání na záchodech, věčné zesměšňování a to hlavně před mými ostatními kamarády, ale i před rodiči. Tvářili se, že je to jen nevinná legrace, jenomže on je rozdíl mezi legrací a posmíváním se. Když jsme trochu vyrostli, nechaly tyto dívky takových těch posměšků jako jsou Máš hnusnej penál a nebo Máš trapnou tašku. Přešlo to však v drobné krádeže tužek, pastelek, lepidel, drobných hračiček a přívěsků, mlácení mým mobilem o stěnu a následné mlácení mé osby, mým mobilem. Měla jsem ho v kapsičce na krk, víte?

Tehdy jsme to trochu začali řešit, ale nakonec to o tolik lepší nebilo. Když my brali věci a tak, alespoň se ke mně ostatní chovali hezky. Jenže když se dámy uchýlily zpět k posměškům, šlo to se mnou zkopce. Takovým stylem už to pokračuje doposud. Člověk by si řekl, že z toho vyrostou. Jenže jejich mámy jsou zrovna takové. Jablko holt vážně nepadá daleko od stromu.

Před nedávným časem si jedna z dotyčných slečen založila blog na kterém drbala můj blog, který jsem měla již kdysi dávno, ačkoliv jsem se na něj chtěla vrátit, protože to byl můj první čistě autorský blog vůbec, ačkoliv se příznám, že takový ten čistě kopírácký jsem neměla nikdy. Ale to jsem trochu odbočila. To, že pomlouvá můj blog na tom svém a dává mi na něj(na ten svůj) odkaz, je sice známkou trochu nižšího aj kjů, ale není to nic, za co bych vraždila. Větší problém však vidím v tom, že v daném článku nebyla zveřejněna pozue adres mého blogu, nýbrž i mé celé jméno. A v tom už vidím větší problém.

Slušně jsem ji tedy požádala, ať článek smaže. Mé jméno však bylo v názvu článku a tak to, že název změnila, bohužel změnilo jen (velkou) část mého problému. Opět jsem ji slušně informovala a opět požádala osmazání dotyčného článku. Dívka mou prosbu ale ignorovala. Já jsem tedy vyjela na onu slečnu. Řekla jsem jí(lépe řečeno napsalaú, že je blbá kráva. Ha. Já totiž zásedně nepoužívám nehezkých výrazů, není-li to tedy nutné. A dívka se urazila. Násedně se do toho připletla její o 6 let starší sestřenice a poté i ona druhá dívka. Sestřenice mi nadávala, druhá dívka se mě zastala. Bohužel je to ale dívka, která je dcerou paní, která sbalila mého otce. A řekněme, že mám jisté informace, které jasně hovoří proti ní. Pf. Následně se uráží i druhá dívka. Dívka č.1 článek sice smazala, pak ho ale opět zveřejnila. Teda jiný a hezky na první stranu. A tak vás žádám o radu: Co s ní mám dělat?

Tady to shrnuji v kostce: Dívka, co mě celý můj život od první třídy až doposud(a to už nechodíme na stejnou školu) týrá, zveřejnila mé jméno na blogu. I když ho nakonec smazala, opět jej zveřejnila a já s ní už nechci mluvit a tak se ptám, co mám udělat. Já sice vím, co udělat chci, jen si nejsem jistá. Více hlav, více smylů, jak říká teta Kateřina.