Ahoj, moji milý. Po dlouhé době se ozývám.
Deník Anne Frankové je moje současná četba. Je to úžasná kniha, kterou všem, kteří se zajímají o II. světovou válku, doporučuji.
Nikdy jsem neměla ráda války a už od svého dětství mě zajímal život v nich. Nechápala jsem lidi, kteří válku chtějí a nedokázala jsem pochopit, proč válčit. Tedy vím, že většinou jde o moc, ale stejně to nechápu. K čemu ti je moc, když pozabíjíš všechny, nad kterými si jí mohl mít?
Tuhle knížku mi koupila máma, která si jí chtěla přečíst. Nejdříve jsem jí ani nechtěla začít číst, ale nakonec jsem se k tomu odhodlala a začala jsem. Kniha mne hned vtáhla do děje a já jsem se vžívala do situací a pocítů Anne a lépe začala chápat hrůzy II. sv. války. Vím, že ona válku nepřežila a o to více mne bolí číst o tom, co plánuje po válce, o čem sní. Psala, za koho se chce vdát a o tom, co bude po válce. Přála si, aby jí vydali její deník. Ale ona zemřela. Přesto jsme měli tu možnost do jejího deníku nahlédnout, její sen se splnil a ona tuhle knihu vydala, ačkoliv o tom sama neví. A kvůli čemu? Kvůli lidem, kteří bez ohledu na věk, zdravotní stav nebo třeba rodinu zničili sny mnohých lidí.
Je tam jedna pasáž, ve které píše o tom, že tisíce lidí jen čekají. A sposty z nich čekají na smrt. Kdyby jen tušila, že i ona je jedním z nich.
Ale víte co? To, že měla své sny znamenalo, že si udržovala naději, že věřila, že přežije, že bude něco po válce. A to je také krásné.
A ačkoliv to sama třeba neví, jeden sen se jí splnil a to hlavně díky jejímu otci.
Tuhle knihu by se měli přečíst ti, co chtějí války. Protože to nemusí být dítě nějáké paní, kterou vůbec neznáte, které zemře dítě, ale to jejich vlastní. Protože tohle je pohled očima dítěte na válku. Dítěte, které jí nepřežilo. Dítě, které nepřežilo kvůli jedné rase: kvůli lidem.
Omlouvám se, tenhle článek je asi trochu mimo mísu. A je hrozně zmatený, vím. Ale já takhle uvažuju.
Žádné komentáře:
Okomentovat