...

Chtěla bych upozornit, že články zde zveřejněné, které nejsou psány tím rádoby "ručním" písmem, jsou z mého bývalého blogu a jsou relativně "staré".

středa 9. května 2012

Společnost pro rozvoj starých dobrých pohádek


Předem chci upozornit, že cílem textu nebylo nikoho urazit.


Princ vysvobodí princeznu, pak si jí vezme a žijí spolu šťastně až do smrti. Jenže musí to nutně znamenat, že žijí spokojený život? Může být vůbec král šťastný? O čem se dohadují pohádkové bytosti? Jak se cítí drak ve chvíli, kdy mu někdo usekne první z 12 hlav?
Na všechny tyto hledá odpověď SRSDP(Společnost pro rozvoj starých dobrých pohádek), která se jíž 12 let věnuje ChPSDP(charakterům postav ve starých dobrých pohádkách).





Král Nosovál a královna Dlouhoprstá

Deset let poté, co jsem se vrátil ze své hrdinné výpravy [Adresa: Tajuplný ostrov s věží(PSČ 1 786 555) a 133 princeznami] a následně se oženil s (toustrašnoupřítěžíkteroujsemsiodtudpřivezl) krásnou Dlouhouprstkou jsem byl nucen zkonstatovat, že stárnu. Moje oči už nejsou to, co bývali, uši taky hůře slyší, takže mám dojem, že jsem si nepřivezl ženu jen jednu, nýbrž všechny, které tam byly. Člověk by si řekl, že jako král mohu všechno, ale prý kvůli lidu nesmím popravit těch přebývajících sto třicet dva královen, protože oni je považují pouze za jedinou osobu.

Dlouhoprstka si pořád stěžuje, že se jí rodí samá býčata a žádné lidské děti. Já to tedy považuji za velice výhodné, alespoň nemáme starosti s hladomorem. Navíc děti bývají v pozdějším věku nebezpečné: zvláště pak královští synové. Ti nejprve pobijí jeden druhého a pokud to minimálně jeden z nich přežije, tak nakonec zahubí i vás.

Taky už nejsem takový dobrodruh jako kdysi. Za mlada jsem bojovával proti čerodějům a dneska? Jen jsem si vyjel do města, že se stavím na lahvinku a tak jsem v přestrojení vlezl do jedné zaplivané hospůdky. No a kdo si to ke mně nepřisedl, starý z námý z Tajuplného ostrova! Já si myslel, že je mrtvý, takže mě velmi překvapilo, když jsem ho uviděl. Podle všeho jsem ho měl namístě zabít, jenže místo toho jsem si pěkně poklábosily o těch ženských. Prý, že si postupně vzal víc než sto třicet žen a každá pořád jen něco mlela o tom, jak je neschopný a tak, že je nakonec zavřel vě věži. Chtěl je pustit, jenže ony mu začaly vyhrožovat, že jejich právníci mu pěkně zavaří. Že prý bude obviněn z bigamie, čarodějnictví, týrání princezen a nucenému vyšívání. Na to jim prý řekl, že to jejich vyšívání nesnáší. Jenže ony mu to dělaly schválně, aby se mu pomstily.
Nakonec jsem se navrátil zpět na hrad, kde seděla manželka a vyšívala. Tak jsem se zeptal, čím jsem ji rozlobil, že tak usilovně pracuje. Její výraz v tu chvíli říkal: Raději zdrhej, nebo se připrav na smrt. Její (příšernýječákkterýzdědilaposvématce) líbezný hlásek rozezněl s emístností: ,,Ale miláčku, kde jsi na takovou hloupost přišel? Jak bych se na tebe mohla hněvat?“ Poselství je jasné: Jsem ten nejhorší manžel na světě.

Deset let poté, co bylo deset let poté, co jsem se vrátil ze své výpravy na Tajuplný ostrov se nám konečně narodil syn. Dlouhoprstka ho miluje, já nesnáším. Nedávám si víc, než půl roku života. Onehdy mne velmi bolela hlava a tak jsem si udělal malou noční porcházku po hradě, když tu co nevidím, Jonatán Azor Rex Psí(písmeno řecké abecedy), můj jediný a (největšídětskápříšerasvěta) milovaný syn, sedí na zemi vedle své kolébky a píchá špendlíky do panenky, která je mou zmenšeninou! Jenže Dloup(tak teď říkám své ženě) mi nevěřila, že prý voudou ještě nebylo vymyšleno. Za prvé jsem si jistý, že bylo a za druhé, že se to nepíše(a a ni nevyslovuje) voudou.

Bolest hlavy je ale ještě v pořádku, zažil jsem i horší věci. Ovšem našemu dítěti je teprve 8 týdnů, tak co bude dělat, až mu bude jako mně? (Tedy pokud budou jeho děti po něm, tak už touhle dobou nebude žít...)
Pomalu sepisuji svou závěť, myslím, že všechno odkážu tomu čaroději, co se soudí se 132 ženami(stoo třicáté třetí jsem to rozmluvil), aby si mohl najmoutdobrého právníka. Postarám se o to, aby má rodina nedostala nai cent. Ostatně by jim mělo stačit, že budou mít království a hrad. Nábytek dám na charitu.

Deset let poté, co bylo deset let poté, co bylo deset let poté, co jsem se vrátil ze své výpravy na Tajuplný ostrov ještě stále žijí. JAR Psí zatím mou smrt pouze připravuje, tímhle tempem mu bude má vražda trvat nejméně ještě dalších deset let. Poprvé za těch dvacet let se nebojím, že bych mohl být zabit.

Deset minut poté, co bylo deset let poté, co bylo deset let poté, co bylo deset let poté, co jsem se vrátil z výpravy na Tajuplný ostrov umírám. Ještě, že jsem tu závěť napsal již před deseti léty.

2 komentáře:

  1. Jako vždycky úžasné. Originalita z toho srší. Samozřejmě nemyslím v ironii. Jakto, že už tu tolik nejsi Drahá Ann? Sedím tu s pleťovou maskou na obličeji a přemyšlím jakto, že upadá náš kontakt :)

    OdpovědětVymazat
  2. Ann! jak to prosím tě děláš?! :P
    noo.. trošku sem se ztráce v tom " Deset let poté, co bylo deset let poté, co bylo deset let poté.." :D ale jinak - jak jinak než DOKONALÉ! ;) jsi prostě jednička!

    OdpovědětVymazat