Bez pozadí.
Bojím se. O sebe, o Tebe, o ní. Bojím se, že zítra budeme pod mostem. Bojím se napsat to slovo. Těch pár slov, který by mě zachránily. Vím, jak důležitý je se vypovídat. A kolikrát mi to už pomohlo. Ale nejsem schopná. Nemůžu. Jak by mohl někdo pak neodsuzovat?
Nebojím see těch slov, ale jejich významu. Jsem schopná napsat a vyslovit slova, kterých se někteří bojí. Drogy. Láska. Smrt. Sex.
Na tu lásku se neptejte. Sama moc dobře vím, že říct, že se ti někdo líbí bylo jako říct, že s ním chceš spát. Ale to je doba minulá. Díky bohu. Nebo ne?
Láska.. co to vlastně je? Cit. Ale co si pod tím pojmem představit? Slova? Objímání se, líbání?
Láska je něco nedefinovatelného, co člověk pozná... podle pocitů? Asi.
Jsou holky, co balí kluky od první třídy i dřív a myslí to smrtelně vážně. Já mezi ně nepatřím.
Vidíte, zase jsem naprosto odběhla od tématu.
Kdyby byl svět jiný... kdyby nebyli lidé tak povrchní... kdyby nezáleželo na to, kolik má kdo peněz nebo jak je prestižní... kdyby některým chlapům prostě nešlo jen o... a o prachy.
Žily bychom si celkem šťastně, ale takhle?
Vidíte, už zase cenzura.
Žádné komentáře:
Okomentovat