...

Chtěla bych upozornit, že články zde zveřejněné, které nejsou psány tím rádoby "ručním" písmem, jsou z mého bývalého blogu a jsou relativně "staré".

sobota 26. listopadu 2011

Děti prece necítí lásku. Haha.

Sedět tam, ten pocit, když jsem Ti pohlédla do očí a musela jsem ucuknout. Ten pocit, který mne i teď, když je to tak dlouho, co jsme se rozloučili, rozechvívá. Tak nepříjemný a přesto tak žádoucí. Tak, že mne přinutil se na Tebe podívat, ačkoliv jsem se upřímně chtěla dívat na vystupujcího.
Přála bych si rozumět Tvému smíchu, Tvým úsměvům, toomu, když jsi uhnul pohledem. ale když nerozumím sobě, jak mám pochopit ostatní? Tak ohraná věta, použita v tolika knihách a filmech. A tak pravdivá.
Už tolikrát jsem cítila tenhle pocit. Ale nikdy nebyl tak silný, nikde ve mne nezůstal tak dlouho.


A když o tom tak přemýšlím, nebylo to vlastně tolikrát. Asi jednou. A tehdy jsem se cítila trapně. Když Vám někdo vprostřed třídy vyzná lásku, tak se jinak můžou cítit jen takové ty slečny... no, však vy víte. Ale vyprachalo to. Rychle, jako teče voda, jak utíká čas. běhhem pěti minut to bylo, jako když nic...


Dnes koncert. A recitace. O recitaci nemluvím. Raději. Koncert? Ale jo, dobré :) Byl do půl osmé od půl šestté, bez přestávky. Ale nenudilo mě to. Na Vánoce se těším. Mám takový plán se Štědrým Dnem, ale zatím to není jisté, tak že bližší informace někdy ve čtvrtek. Uvidíme :)

Žádné komentáře:

Okomentovat