...

Chtěla bych upozornit, že články zde zveřejněné, které nejsou psány tím rádoby "ručním" písmem, jsou z mého bývalého blogu a jsou relativně "staré".

sobota 26. listopadu 2011

Hrdý Budžes

Velmi povedené představení. Obdivuji paní Barboru Hrzánovou(Helenka Součková), neboť ty 2 a půl hdiny, co představení trva, mluví prakticky jenom ona. Když člověk dlouho čte nahlas, tak ho po nějaké doobě omrzí měnit hlas púodle postav a situací, začne být unavený. Ale u Barbory Hrzámové tomu tak není. Celoud obu výborně přacuje s hlasem- skvěle intonuje. Člověk jí skutečně věří, že je to malá holčička. Perfektně hraje, nepřehání. Viděla jsem i několik dalších divadel, ve kterých hraje dospělí člověk dítě, ale většinou to vypadalo uměle, nevěrohdně. U Brbory Hrzánové člověka vlastně ani nenapadne, že jde o dospělou osobu. Získá si vás hned, jak se objeví na jevišti.

Kromě barbory Hrzánové hrají v představení už jen další dva herci a ti musejí zahrát všechny další role. Nemyslete si ale, že se něják moc převlékají a líčí. to vůbec ne. Stačí si natáhnout bundu, vzít si brýle, změnit mluvu a hlas a hned jsou někým jiným. Divák pozná, koho zrovna v tu chvíli hrají a to je, myslím si, docela těžké zahrát.

Kulisy jsou tvořeny dřevěnou otevírací stěnou a dřevěnou lavicí. není to něják složité, ale přesto to působí domácky, příjemně a útulně.
Některá představení vypadají hodně réálně, alespoň ohledně kulis, kostýmmu a rekvizit, ale jejich děj je nezajímavý a přehání. Pokud jde o komedii, vtipy bývají často nevkusné a zesměšňují postavy. Tady tomu tak není. Většina vtipných věcí je založená na vnímání dítěte okolního světa, prazvláštních slovních spojeních či zkratkách, které Helenka používá. Všechno jakoby vyplívá z jejich života, z daných situací. Vše je takové nenucené, působí to přirozeně. Člověk se nesměje Helence, ale tomu, co říká.

Pokud se výrazněji mění místo či čas vyprávění, jsou mezi tyto dva úseky příběhu vkládány krátké scénky, kdy hraje hudba či písně, recituje se a předvádí. I to nám přibližuje tehdejší dobu, tehdejší život.
Režisér celé představení výborně spracoval, divák se při něm nenudí a vůbec nekouká na hodinky, ačkoliv je představení skutečně dlouhé a to je skutečné umění.

Já jsem se při sledování příběhu velice bavila a doporučuji představení shlédnout.

Jde jen o verzi bez úprav. Já z toho moc nadšená nejsem, ale ani mi to nevadí.

Žádné komentáře:

Okomentovat