Feroien padal. Nejvyšší z vodopádů Tienne, tak krásný a divoký, nespoutaný. Všichni jej milovali, ačkoliv v jezeře pod ním již zhynulo mnoho lidí. Ačkoliv si vzal mnoho ze zdejších obyvatel. A přesto byl pro svou krásu stále obdivován.
Tak proč nemohli mít rádi i jeho? Zabil jen jednou, ve vzteku a nechtěně. Netoužil po ničí smrti, to skutečně ne. Ale co měl dělat? Tohle si nikdo nesměl k jeho dceři dovolit. I kdyby sama chtěla... ne. Nesměl jí ublížit. Zjizvené tělo? Pirátství? Útěk z domova? A k tomu všemu jeho jedinou dcerušku, Giovenne, přiměl ten odporný Poleak Hedvocp.
Bylo to před 9 lety, tehdy bylo Giovenne pouhých 7 let. Feroien putoval za obchodem do města, ale cesta byla dlouhá a tak se k branám dostal až k večeru. Byla zrovna doba slavností a v hostincích už nebylo msto. A tehdy poznal pana Hedvocpa. Zdál se býti milý a pozval Feroiena k sobě domů, ať přý u něj přespí. A tak se z nich stali přátelé. Podal mu pomocnou ruku, když potřeboval.
Poleak k nim od té doby jezdil každý rok v době slavností na návštěvu. Velmi si rozumněl s Giovenne. Ze začátku proti tomu Freoien nic neměl, jenže letos... šel nabídnout pár koláčků a čaj svému jedinému děťátku. Ale to co uslyšel... zděsil se.
,,Dotek tvých jemných vlasů na mé tváři vzbuzje ve mne tak slastný pocit... ale tvé tělo..." dotknul se Poleak její hebké ručky, ,,Je až tak dokonalé až není dokonalé vůbec. Je tak krásné, až je ošklivé..." šeptal.
,,Ale neboj se. Odjedeme spolu na moře. Ještě dnes v noci utěčeme. Tak svlékni své jemné šaty,sám tvé tělo zjizvím, bojíš-li se sama takto učinit."
Tu už otec nevydržel to a vtrhl do dívčiny ložnice. Vytáhl malý příruční nožík a třikrát bodl do těla svého ještě před malou chvílí přítele.
Nepopravili ho. Soudce nejvyšší pravil, že neprohřešil se tolko, jak jiní, co na svobodě jsou. Avšak lidé ten názor zřejmě nezdíleli. Jak měl dál žít? Nešlo to snést. Vlastní dcera i žena ho zavrhly. A tak mu nezbilo, než skočit.
Běžně lidé loučí se se světm slovy sbohem či nashledanou. LIdé, co zhynuli ve vodním náručí, řekli by jen Dokonalost.
Žádné komentáře:
Okomentovat