Dotkla se kůry stromu. Slyšela zpěv vodních sirén. Tichý a tesklivý, mrazivý a přesto lákavý. Tóny vábili tisíce poutníků procházejícíh přes bažiny, kolem řek či jezer, do hlubin vod, tam, kde vládnou dívky oděné jen v zářivých šupinách, se suknicí z vodních řas místo nohou a vlasy jemnějšímy než je to nejjemnější peří. Do království věčné tmy, do království ryb a dávno ztracených věcí. Mnoho lidí se nechalo vtáhnout do klidných vod Tienne, nejstarší ze zemí Starého i Nového světa. Jejich bezvládná těla leží ukryta pod vrstvami písku a jejich rodiny je již nikdy nespatří.
Bylo to již dávno kdy Leikeló pobíhala při břehu řeky a sklouzla po mokrém kamínku. neuměla plavat a tak její tělíčko klesalo dolů. Ponejprv spatřila to nejkrásnější, co na světě existuje. Všude kolem ní bylo plno života. Pestrobarevné rybky kolem ní proplouvaly, jakoby snad byla jen smítko prachu. Vždy slýchávala, že ryby se lidí bojí a že od nich plavou pryč, ale tyto ne. Proplouvaly kolem ní, občas se jí i nějaká dotkla a všechny ji vyzívaly svými pohledy, ať plave s nimi. A pak zaslechla tu nejkrásnější hudbu, jakou kdy v životě slyšela. Už věděla, kam rybky míří. Mířily k té hudbě. K libím tónům, které vycházely z úst sirén. Tu náhle se Leikeló dotkla čehosi studeného. Ve tmě nerozeznala, o co šlo a neměla čas to zjišťovat, neboť ji vytáhl tehdy ještě mladý Eren Retvald.¨
Dnes však již dobře věděla, co dno řeky ukrývalo. Bylo to tělo. Tělo mrtvého člověka, člověka, který již nikdy nespatří světlo světa.
Od té doby uběhlo bezmála 15 let, z malé a hloupé Leikeló vyrostla slečna na vdávání. Všichni by o ní stály, jen jediný ne. On zná její tajemství. Leikeló se ma brzy vdát a ví, že ho prozradí... A že zůstane úplně sama. Řekne, že touží po onom zvláštně slastném dotyku mrtvého těla. Bojí se těch nehybných těl ukrytých v královstvích sirén, ale zároveň mají magickou moc, která jí přitahuje. Neví proč, ale ti, kteří skončí pod vodou, nikdy enzestárnou. Jen omládnou. Nikdy jejich chladné a hebké tváře neprožerou červy. Zůstanou takoví, jací byli, kdy zemřeli. A Leikeló ta zvláštní dokonalost vábí. A tak se rozhodla. Vše bude mít šťastný konec. Nikdo si nezničí žvot tím, že si ji vezme, otec si neuřízne ostudu, až bude prozrazeno, co mělo zůstat skryto a ona se nebude celý život trápit bytím na tomto světě. Ještě jednou uslyší ty sirén písně zprostřed vody. Ještě jednou se dotkne krásných tváří poutníků, než se sama mezi ně přidá.
_______
Příběh o Leikeló je první z řady 8+1 příběhu. Každý z 8 příběhu vypráví o jednom člověku, který se rozhodl zemřít. Každý k tomu má jiný důvod, ale druh smrti si vybrali stejný. 9 příběh pak bude takovým zakončením, shrnutím a propojením předchozích 8 příběhů.
Celá tato 9ti dílná povídka navazuje na projekt "1000 a jeden příběh", který tu představím v blízké době
Žádné komentáře:
Okomentovat