...

Chtěla bych upozornit, že články zde zveřejněné, které nejsou psány tím rádoby "ručním" písmem, jsou z mého bývalého blogu a jsou relativně "staré".

sobota 26. listopadu 2011

Příšerky a Přišeři

Slibovaná "recenze" na tuhle knihu :)

Napsal: Pavel Šrut
Ilustrovala: Galina Miklínová
Vydalo nakladatelství PASEKA v roce 2005

Příšerky a Přišeři


Tyhle básničky mám ze všech nejraději. Jsou vtipné, krásně se rýmují, jsou originální. Básně vypravují příběhy o příšerkách. Příšerky jsou zde také často vysvětlením různých věcí například:

Mizení jedné ponožky z páru
Mizení jídla z ledničky
Bolesti břicha

Vše je doplněno povedenými ilustracemi, které jako by dodávaly atmosféru celé knize. Je to knížka, která se může líbit jak malým dětem tak i dospělým.

Jedna z mých nejoblíbenějších básní z této knížky, konkrétně z kapitoly Péťa Foťák:

Lichožrouti

Lichožrout mé ségry Božky
je labužník na ponožky.

Přišel k nám už předloni
a nic mu tak nevoní
jak ponožky její.

Vážně!

Nic jiného nejí.

Jenom jednou - za totáče -
spořádal i punčocháče.
Od tetičky z Francie.
(Chudinka, už nežije.)

Ach to bylo pláče
pro ty punčocháče!

Prohledala každý kout
a ten prevít lichožrout
v koši prádla seděl zticha
a počítal:

Sudá, lichá...

Totiž:

Lichožrout mé ségry Božky
(tlusté břicho, žádné nožky)
z párů dělá licháče.

Pět ponožek ke sváče,
nejmíň sedm k večeři,
pak vyklouzne ze dveří
a hurá zas k sousedům!

V noci projde celý dům,
vynechá jen pana Krohu.

A proč právě pana Krohu?

Vám to klidně říci mohu:
On má jenom jednu nohu.


Všichni to známe: Chceme si ráno vzít ponožky a tu přijdeme na to, že od našich oblíbených černých jedna chybí... a od těch modrých taky... a ty bílé od tety? Ach ne, taky jen jedna ponožka! Člověk si prostě neumí vysvětlit, jak to, že když ještě včera měl několik párů ponožek, teď mu z každého zbyla jen jedna. Kromě těch pravděpodobnějších, ale o to méně zajímavých vysvětlení, jako že jsme je někam zašantročili nebo že je snědl náš kocour, se nám nabízí ještě jedno: Existují nějaké potvory, které nám ty ponožky jedí. Pan Šrut je tu nazval Lichožrouty, což je celkem výstižné vzhledem k jejich povolání a tomu, že se zákonitě opravdu ztrácí vždy jen jedna ponožka. (Mně se tedy ještě nikdy nestalo, že bych ztratila obě...)

Báseň je lehce nespisovná, to mi ale nevadí. Většina básníků používá jen spisovnou řeč a to se někdy do těch veselých a legračních dětských básniček prostě nehodí. A pokud by to opravdu vyprávělo dítě, spíš než sestra by opravdu řeklo "ségra" nebo místo svačina "sváča".

Připadá mi také pravděpodobné, že Lichožroutovi nejvíce chutnají ponožky dívek. U nás to tak je, moje ponožky se ztrácejí nejvíce. Proč, to je mi záhadou. Ale pokud Vás to zajímá, zeptejte se Lichožrouta! Pravděpodobně také jednoho doma máte, tak že by neměl být problém, no ne? Tedy vlastně mohl, Lichožrouti se nedají snadno lapit při činu.

S punčocháči nevím, možná se jich lichhožrouti vzdali. Pravděpodobně proto, že si nechtěli pokazit pověst lichožroutů a z punčocháčů se moc liché dělat nedají.

Tedy, řeknu Vám, ten lichožrout měl ale štěstí, že ho v tom koši nenašli. Koš na prádlo je jedno z prvních míst, kam bych se po něm podívala. Ale možná, že utekl, pokud ten koš měl nějakou tu díru, třeba na větrání. Ale pokud byl hodně tlustý, pak je mi opravdovou záhadou, že ho nenašli. A zvlášť, jestli nemá nohy. Ačkoliv pokud je tedy tlustý, možná je kulatý a dobře se koulí. Koulení bývá často rychlejší než chůze.

Aha, tak už se nedivím, že byl tlustý. Na takového malého tvora je opravdu takové množství ponožek moc. A to si vemte, že tu není ani nic o snídani nebo obědu! A jestli prochází celý dům(Až na pana Krohu, samozřejmě), opravdu toho musí sníst hodně.

PS. Myslíte si, že má barva ponožek nějaký vliv na jejich chuť?

Žádné komentáře:

Okomentovat