...

Chtěla bych upozornit, že články zde zveřejněné, které nejsou psány tím rádoby "ručním" písmem, jsou z mého bývalého blogu a jsou relativně "staré".

sobota 26. listopadu 2011

Řeč kamenů

Zdar.
Kniha Řeč kamenů, Robert Carter
Kniha vypráví příběh malého chlapce Willa, který se s čarodějem vydává hledat kameny války a ničit je. Kameny teď totiž zase ožily a navádějí vše živé k bojům či(ty menší) k hádkám a roztržkám.
Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla. Začátek mne vůbec neuchvátil a po prvních dvou stránkách jsem ji zase odložila. Ale neměla jsem co číst a tak jsem se k ní zase rychle vrátila a doufala, že snad další stránky či alespoň kapitoly budou lepší. A tak jsem se dostala k jedné z nejlepších knih, které jsem kdy četla.
Hned o stránku dál to totiž všechno začalo. Chudák Will zistil, že lidé, které považoval za své rodiče jeho rodiči nejsou. Musel z toho být tak zklamaný! Nedokáži si představit, že bych se dozvěděla, že moji rodiče ve skutečnosti nejsou mými rodiči. A ještě od úplně cizího člověka! On to totiž Will slyšel od čaroděje, který k nim přišel, aby si ho odvedl, jak se kdysi domluvil s... jeho rodiči.
Hned na to se čaroděj a Will vypravují na cestu. Will mu nedůvěřuje, což je celkem pochpitelné. Kdyby k vám přišel úplně cizí člověk, který by si Vás odvedl pryč od rodiny, přátel, známých... když jste ještě dítě! Nakonec se ale přeci jen spřátelí a když nadejde chvíle, kdy se musí rozloučit, Willovi se od čaroděje vůbec nechce.

Během zbytku knihy se Will učí o magii, zkouší svá první kouzla, učí se číst a psát, bojovat a k tomu všemu jetšě hledá s čarodějem kameny a následně je ničí, což se bohužel ne vždy povede.

Na knize se mi líbilo, že má svojí logiku. Spousty lidí si myslí, že Fantasy knihy mít žádnou logiku nemusí, že je zde možné všechno. Opak je však pravdou. Někteří autořři takých knih si to ale myslí taky a tak jejih příběh postrádá jakoukoliv logiku. Carter se však právě na různe poučky a pravidla magie zaměřil a člověku tak dovolil aleespoň trochu nahlédnout do světa kouzel. Není úplně jednoduché vymyslet vlastní svět a jeho pravidla, chcete-li, aby to bylo "věrohodné".

Možná byly až moc zdlouhavé části o Willově výuce, zvláště při prvním čtení knihy mě to nebavilo. Když jsem ji teď četla podruhé, už mi ani nevadily a celkem se mi i líbily. To je ale asi jediná věc, kterou mohu knize vytknout.

Žádné komentáře:

Okomentovat