Zajímalo vás, jak to vypadalo po smrti Snapea? Já vždy chtěla vědět, jak by mluvil s Harrym. Tak jsem to sepsala. Velká část celé povídky se odehrává bez Harryho, pouze s Brumbálem. Nedozvíte se nic nového, spíš je to jako ohlédnutí se, usmíření.
,,Severusi, už jsme na vás čekali!“ zahlaholil kdosi vesele. Snape otevřel oči. Mžoural do jasného denního světla, které se k pošmournému dni, jaký byl tento, nehodilo. Nebyla to však jediná věc, která mu připadala zvláštní. Vlastně toho bylo mnoho, například ho nic nebolelo, dokonce ani ruka, která ho od Voldemortova nástupu nepřestávala pálit… střelil pohledem ke svému předloktí, na kterém měl mít znamení zla, ale… nic tam nebylo. Tedy vlastně ano, když zaťal ruku v pěst, objevily se jizvy…
Posadil se a chtěl vstát, když tu uviděl postavu v dlouhém fialovém hábitu, s dlouhými šedými vlasy i vousy a hlavně dvě zářivě modré oči, které se na něho smály zpoza půlměsícových brýlí.
,,Brumbále? Vy… kde to…?“ zvedl se na nohy a zmateně se rozhlížel.
,,Ach, Severusi. Děkuji vám,“ řekl Albus Brumbál a posadil se na židli. ,,Prosím, posaďte se,“ usmál se na Snapea a přistrčil k němu máslový ležák. Severus nakrčil nos a s jistou nedůvěrou si kapalinu v sklenici prohlížel.
,,Mají tu skutečně výborné pití, že?“ zeptala se jakoby si nevšiml, že se Snape nenapil. ,,Skoro jak od madam Rosmerty.“
,,Díky, myslím, že nemám žízeň… ale řekněte mi, kde to jsme?“
,,Kde myslíte,“ zasmál se lišácky Brumbál. Severus tázavě pozvedl obočí, rozhlédl se a pokrčil rameny.
,,Netuším. Co myslíte vy?“
,,Já? Inu, já tu například vidím útulnou čajovnu. Ale to je na každém z nás. Harry kupříkladu vidí nástupiště 9 ¾..“ Snape se znovu rozhlédl. Vskutku, mohla to klidně být čajovna a možná támhle jel vlak…
,,Myslím, že jsme u řeky…“ zaváhal.
Brumbál se usmál: ,,Hezké místo… Ještě jednou Vám děkuji a omlouvám se, chtěl jsem toho po Vás až moc. Byl jsem pošetilí.“ Zavrtěl smutně hlavou.
Až nyní mu došlo, co se stalo. Že je mrtvý. A že Harry Potter zřejmě také. Že Voldemort…
,,Ne!“ vzkřikl Snape, pak se ale zase uklidnil. ,,Co se stalo?“ I přes to byl v jeho hlase slyšet jakýsi zachvěv strachu a zloby.
,,Co přesně chcete slyšet? Je až příliš mnoho věcí, které chcete vědět, a které vám povědět nemohu. Řeknu vám prozatím tolik: Voldemort je mrtev a vězte, že ochrana Harryho nebyla zbytečná. Žije a, mohu-li soudit, ještě nějakou dobu žít bude.“
,,On žije? Věděl jste to, nemám pravdu?“
,,Tušil jsem,“ usmál se Brumbál a pomalu odcházel.
,,Hej, počkejte!“
,,Nač ten spěch, Severusi? Máme ještě mnoho času…“
O 60 let později
To místo již jsem někdy viděl. Samozřejmě, byl jsem zde tehdy, když byl ještě naživu Voldemort. Tohle bylo místo, kde jsem se setkal naposledy s Brumbálem, tehdy ještě mladý… až v tu chvíli mi došlo, že má kůže již není vrásčitá a já mám opět tmavé vlasy. Ani mi to nepřišlo zvláštní a hmátl jsem, jakoby popaměti, po hábitu. Oblékl jsem se a vydal se dál. Přede mnou se rýsovala jakási postava. Měla na sobě černý hábit, byla vysoká a mastné vlasy jí padaly do oči…
,,Pane profesore?“ Zvedl hlavu. Tmavé oči mne propalovaly nenávistným pohledem a mně se, z bůh-ví-jakého důvodu, chtělo smát.
,,Pottere…“ zasyčel.
,,Pane…“
,,Škoda, že vám nemohu za tuhle drzost odečíst pár bodů, že, Pottere?“ Evidentně se náramně bavil. Opět se opřel o zábradlí a hleděl kamsi do dálky. Došel jsem až k němu.
,,Evidentně by vám to udělalo radost,“ ušklíbl jsem se.
,,Jak říkám, škoda.“ Pohled mi do očí a tak jsme tam chvíli stáli.
,,Nemýlil se ve vás.“
,,On se téměř nikdy nemýlí. To já nevěřil.“
,,Ale věřil,“ tajemně se ušklíbl a cosi mi hodil. Poté se otočil a zamířil ke skupince stojící opodál. Pohlédl jsem na onu věc a zjistil jsem, že je to kniha. Učebnice. Lektvarů. Ach ano, znal jsem dobře ty stránky popsané drobnými poznámkami. Znal jsem tu učebnici, po jejímž majitelovi jsem pátral celý šestý ročník… povzdechl jsem si. Svým způsobem měl pravdu. Věřil jsem osobě, která nám pomáhala, když jsme hledali viteály, věřil jsem Princi… pomalu jsem se vydal za ním. Šel pomalu, a tak jsem ho brzy dohnal.
,,Čekal jsem od vás něco jiného, než to, co jste udělal, Pottere. Viděl jste mnoho. A přesto jste neřekl víc, než bylo nutné. Přesto jste si vzal jen to dobré. Řekněte mi něco… jak jste dokázal…?“
Já jen zavrtěl hlavou. ,,Myslím si, že víte.“
,,Na něco jste zapomněl.“
,,Pane,“ řekl jsem a usmál jsem se.
Pomalu jsme se blížili k lidem, kteří tam stáli. Všechny jsem je znal a všechny jsem je, svým způsobem, miloval. A nyní jsem věděl, že ačkoliv Snape prostě vždycky bude Snape, že i jemu na nich záleží.
Tímhle chci vysvětlit, jak jsem to myslela já. Pokud máte vlastní domněnky(což byl záměr) a nechcete znát tu mou "pravdu", tak dál nečtěte.
První část snad není potřeba vysvětlovat. Ta druhá už je, pravda, trochu méně srozumitelná...
Snape v podstatě říká, že nečekal od Harryho "podporu". Ano, samozřejmě, věděl, že se díky tomu Harry dozví, jak to bylo doopravdy, ale nikdy ho nenapadlo, že nikdy nikomu neřekne o tom horším, co ve vzpomínkách viděl. Nečekal, že mu Harry odpustí.
A prohlášení, že Snape prostě vždycky bude Snape naznačuje, že to není člověk, který by zrovna velkou část lidí, které zná, měl skutečně rád, ale že si nepřál jejich smrt a nechtěl, aby dopadli špatně...
A Tatarkaz jsem slíbila... :D
Komentovat
Je to ejn návštěvní kniha, příště snad najdu takovou jednu službu, se kterou to bude lepší. :)
Ahoj Ann!! :P Jsem absolutně happy, funguje mi vkládání komentářů! :D To je ironie, že? :D* Ale tak návštěvní kniha se vždycky hodí no =D :) Příběh je pěkný, i když se mi to prostě upřímně čte trochu špatně jak je to tím psacím písmem plus mám asi nějaký jiný rozlišení neboco nezobrazuje se mi vždycky poslední slovo na konci řádku... Ale sepsala jsi to pěkně, miluju Harryho :)
OdpovědětVymazatZlatoo, byla sem překvapená když sem navštívila tvůj blog po dlouhý době a tam bylo napsáno, že ochazíš na jinou stránku. Ale máš to tu krásný, takový příjemný překvapení.. ;)
OdpovědětVymazatTeď k článku. Článek jsem nedočetla, protože zachvilku musím opustit počítač, ale někdy si ho dočtu ;) Občas sem měla problém něco přečíst - to bude asi písmem, ale mě se to líbí. ;) Jinak HP mám ráda, četla sem i knížky :) ;)